Koktavost

Koktavost (balbuties) 

Koktavost je jedna z nejtěžších a nejnápadnějších poruch řeči. Jde o poruchy plynulosti řeči. Velmi často nepříznivě dopadá tato porucha na osobnost člověka - na jeho školní, pracovní a sociální adaptaci.

O příčinách koktavosti již dlouhodobě odborníci spekulují a existuje tedy několik různých teorií popisujících vznik tohoto narušení komunikačních schopností. Může tedy jít o:

   - reakci na určitou situaci, na určité chování (př. strach z mluvení, reakce

     na nepříjemné zážitky,…)

   - stav koordinační rozlady, který se projeví určitou křečí hlasivek a

     ataxií mluvidel (porucha koordinace pohybů), a to vlivem postižení

     CNS a vrozené dispozice

   - doprovodný symptom jiného onemocnění

     (endokrinní, metabolické onemocnění)

   - porucha motorické zpětnovazební regulace řeči – postižení koordinace

     artikulačních svalů, kdy dochází k hyperkinézám a hypertonii

Prvním kritickým obdobím pro vznik koktavosti je období 3.-4. roku života dítěte, kdy dítě začíná mluvit ve větách. Dítě často opakuje, co již jednou řeklo. Opakuje-li delší celky, jedná se o tzv. fyziologickou neplynulost řeči a rodiče si nemusí dělat starosti. Návštěvu logopeda by měly zvážit rodiče dětí, které často opakují slabiky či hlásky nebo slova výrazně tlačí.

Druhým kritickým obdobím je potom nástup do školy, který je pro dítě obrovskou změnou – někdy příjemnou, často ale především nepříjemnou a náročnou, což může být příčinou pro vznik koktavosti.

Příznaky koktavosti jsou pro člověka trpícího touto poruchou velmi závažnou překážkou komunikace. Můžeme je rozdělit na příznaky vnější a vnitřní:

    -  vnější – projevují se poruchou fonačních, artikulačních a dýchacích

      pohybů (časté nadechování uprostřed slov (zadrhávání),

       opakování slabik – nejčastěji prvních slabik)

       (k-k-k-kámen, ma-ma-máslo; áááále, Kóóólik to stojí?,…)

    -  vnitřní – strach z mluvení (logofobie), zejména jde-li o důležitou,

       emočně významnou situaci

Terapie 

Terapie koktavost závisí na příčinách jejího vzniku a jde především o individuálně nastavenou terapii jednotlivému klientovi. Pro každého klienta je tato porucha řeči náročnou životní situací a přináší psychické obtíže.

Terapeutických technik je velké množství a o jejich využití by měl vždy rozhodovat odborník (logoped). 

Abychom předcházeli prohlubování těchto obtíží v řeči, je dobré dodržovat určitá pravidla:

    - vytvořit pocit ochrany ( dítě se ve svém prostředí musí cítit bezpečně)

    - nedovolit jakýkoli posměch směrem k dítěti s obtížemi v řeči

    - klást dítěti méně otázek

    - nenutit dítě k hovoru (netlačit na dítě při hovoru – „No tak rychle,

       odpověz mi!“),

       nechat mu dostatek času při projevu

    - nenutit opakovat věty nebo slova stále dokola

    - nepřerušovat dítě při hovoru

    - věnovat dítěti přiměřenou pozornost

    - pomáhat nenápadně s doplněním určitého výrazu či věty

Většina starších českých metodik ale uvádí následující cvičení:

   - dechová a fonační cvičení – správná koordinace dechu a mluvené řeči,

      prodlužování fonační doby

   - uvolňovací artikulační cvičení – navozování měkkého vyslovování

      souhlásek 

      a souhláskových skupin

   - cvičení plynulosti řeči – způsob klouzání hlasu z jedné hlásky

      na druhou vede k navození plynulosti v řeči

   - cvičení čtením – zpevnění navozených mechanismů a jejich

      automatizace

   - asociační cvičení – rozšiřování slovní zásoby, upevnění

      mluvních stereotypů,…

   - řečnická cvičení – souvislé vyprávění