Oněmění (Mutismus)

Mutismem se rozumí náhlá ztráta schopnosti mluvit (používat mluvené řeči). Projevuje se především funkční ztrátou řeči, celkovým odmítáním komunikovat, mlčením ze studu, ze strachu či z jiných příčin.

V logopedii se setkáváme nejčastěji s formou tzv. elektivního mutismu. Jde o určitý obranný mechanismus, který je reakcí na akutní psychotraumatizující podnět či chronickou frustraci, kdy nejsou uspokojovány základní psychické potřeby dítěte. Je vázaný na určitou situaci – dítě v určité situaci nebo v určitém prostředí jednoduše nemůže mluvit (v jiném prostředí či situaci mu to nedělá problémy). Většinou děti nemluví např. ve školce, ve škole, u lékaře či v jiném prostředí mimo domov. Pro stanovené diagnózy mutismu je zapotřebí, aby se výše uvedené problémy projevovaly déle než 4 týdny.

Nejčastějším faktorem vzniku elektivního mutismu je začátek školní docházky. Dále to mohou být:

   - traumatizující situace (např. stěhování, smrt blízkého člověka,

      nepřiměřené nároky, nevhodný trest, výsměch apod.),

   - rodinné faktory (nesprávné výchovné vedení, strach z odloučení,

      nejednotnost ve výchově apod.)

   - osobnostní rysy (opoziční chování, pocity viny, neschopnosti apod.)

   - chronické působení stresových faktorů (nadměrně přísní učitelé,

      strach z trestu, ze spolužáků, agresivita)

Dalšími druhy mutismu, se kterými se můžeme v logopedii setkat je tzv. totální mutismus a surdomutismus. Totální mutismus se projevuje nemluvností směrem ke všem osobám, v každé situaci a v každém prostředí. Surdomutismus je rozšířen také na oblast slyšení mluvené řeči. Dobrá schopnost odezírání ukazuje na zachování vnitřní řeči.

Terapie

Prvotní a nezbytné je vždy lékařské ošetření (psychiatrie, pedopsychiatrie, foniatrie, popř. neurologie). I přestože mutismus zasahuje do verbálního vyjadřování, je považován spíše za psychickou poruchu než poruchu řeči.

V rámci diagnostiky a následné terapie mutismu nejdříve foniatr vyloučí organický podklad obtíží a vybaví hlas, klinický psycholog při psychoterapii odstraní příčinu vzniku mutismu a klinický logoped naváže na foniatrické metody a vytvořený hlas využije k tvorbě hlásek, slabik, slov a vět.

Velké úspěchy při terapii jsou pozorovány především v rámci skupinové terapie (terapie v malé skupině 4-6 dětí).

Důležité: Nikdy dítě k verbálnímu projevu nenutíme!