Vývojová dysfázie

Vývojová dysfázie je porucha řeči, která je charakterizovaná mnoha různými symptomy v různých úrovních řeči, včetně výrazně nerovnoměrného vývoje celé osobnosti. Nejnápadnější projev je opožděný vývoj řeči, který je hlavním důvodem návštěvy rodičů s dítětem u klinického logopeda.

Vývojová dysfázie vzniká při organickém postižení mozku u dítěte během těhotenství, při porodu či po narození až do 1 roku života (pre-, peri- a postnatální poškození mozku).

Projevů vývojové dysfázie je mnoho:

   - opožděný vývoj řeči v hloubkové struktuře řeči (nesprávné koncovky,

      přehazování slovosledu, omezení slovní zásoby,…)

   - opožděný vývoj řeči v povrchové struktuře řeči (řeč je na poslech

      výrazně patlavá až nesrozumitelná)

   - nerovnoměrný vývoj celé osobnosti

   - rozdíl mezi verbálními a neverbálními schopnosti

   - narušení zrakového a sluchového vnímání

   - narušení paměťových funkcí

   - narušení orientace v čase a prostoru

   - narušení motorických funkcí

   - lateralita (nevyhraněná dominance, zkřížená lateralita,…).

Vývoj řeči je vždy opožděný, výrazně je narušena schopnost sluchového rozlišování, vnímání a chápání řeči, stavby vět. Typické jsou výrazné agramatismy. Děti mají nápadnou poruchu krátkodobé paměti, narušenou motoriku mluvidel při tvorbě hlásek. Slova, věty a jednoduché říkanky komolí, jejich řeč připomíná řeč cizince. Chybné zrakové vnímání je patrné při kresbě, která bývá zpravidla deformována a výrazně opožděná.

Terapie

Úspěšná terapie dítěte s vývojovou dysfázií je vždy podmíněna týmovou spoluprací několika odborníků (klinický logoped, foniatr, neurolog, pediatr, klinický psycholog). Velmi důležitý je pedagog (učitel MŠ, ZŠ, spec.ZŠ) a pracovník speciálněpedagogických center. Nejdůležitější složkou komplexní terapeutické péče je ale domácí (rodinné) prostředí a péče.

Terapie je v dnešní době již zaměřena na rozvoj celkové osobnosti dítěte, který tak napomáhá rozvoji komunikačních dovedností. Celková terapie tedy musí zahrnovat rozvíjení:

→ zrakového a sluchového vnímání

→ myšlení

→ paměti a pozornosti

→ motoriky (jemná, hrubá motorika, motorika mluvidel)

→ schopnosti orientace

→ grafomotoriky

→ řeči.